Strach se znovu otevřít

1503442_692072020811589_1219682445_nUzavíráme svá srdce, abychom opět necítili zranění. Snažíme se dalším zraněním a bolesti vyhnout. Chybí nám důvěra, důvěra v sebe, že naše srdce je dost silné, aby další bolest a zranění uneslo. A nechceme také prohrát a vypadat, že jsme prohráli. To nám ale našeptává naše ego a ne srdce. Skutečnost, že nechceme za žádnou cenu prohrát, vyžaduje spoustu úsilí, tvrdosti k sobě a druhým a také bolesti pramenící ze sebemrskačského až sebetrýznivého nastavení, které máme k sobě, když své srdce zavíráme.

Většina bolestných situací souvisí s lidmi okolo nás, s tím, co udělali nebo naopak neudělali a přitom podle nás měli. Přímo vše souvisí s naším očekáváním, které máme.

Pokud chceme, aby láska rozkvetla v našem životě, musíme se zbavit (egoistické) touhy po vítězství. Budeme muset najít odvahu setkat se s bolestí. Až se s ní setkáme, poznáme, že naše srdce je stále silné a připravené unést tuto bolest a dokonce ji dokáže proměnit v něco krásného, pokud pochopíme danou lekci a uložíme si ji ve svém srdci jako důležitou zkušenost.

Pokud se odpojíme od sebe (svého srdce a sebe/lásky v něm) a uzavřeme se do sebe, abychom se uchránili před bolestí, nejspíš skončíme v sebelítosti. Pokud se se sebelítostí ztotožníme a vytvoříme si o sobě jako o sebelístostné oběti a chudáčkovi svůj vlastní identifikační sebeobraz, je poté samozřejmě těžší se znova otevřít kvalitě a síle lásky. Pokud by totiž oběť povolila lásce proměnu, přišla by oběť o svou totožnost a sebeobraz – ego by se splašilo a osobnost by se dostala do ohrožení.

S láskou

Yamuna

www.psychoterapeutka.eu, www.mamjirada.com